Recenze: Baby Driver

Edgar Wright přichází s novým filmem z americké produkce. Po jeho odstoupení od Ant-Mana si natočil vlastní film ve svém stylu. Jeho rukopis je zde znát. Sám si také napsal scénář. Hudbu k filmu skládal Steven Price, který s Wrightem pracoval už na U konce světa. Hudební stránka celého filmu si zaslouží velkou pozornost, protože je na ní celý film založený. Wright si prý s myšlenkou podobného filmu pohrával už přes 20 let. Nejprve totiž vznikl soundtrack a pak až scénář. Práce s hudbou je zde výjimečná, protože většina scén je sestříhána právě podle ní.

Film byl přijat kritiky velmi kladně a po finanční stránce si vede také dobře, protože si se svým nízkým rozpočtem 34 milionů dolarů vydělal už úctyhodných 140. Pro Wrighta je to určitě návrat do první ligy. Místy mi díky práci s hudbou snímek připomínal Scotta Pilgrima, na kterém se tehdy Wright dost vyřádil. Ve filmu najdeme spoustu hitovek, ale i méně známé songy.

Děj filmu se zaměřuje na mladého řidiče jménem Baby. Už úvodní titulky jsou skvěle udělané. Po svém škraloubu z dětství je nucen svým šéfem Doktorem (Kevin Spacey) často převážet zločince po jejich loupežích a ujíždět policii. Za volantem je Baby opravdový genius. Po svém úrazu z dětství z automobilové nehody má poškozený sluch a proto musí neustále poslouchat hudbu. To co má zrovna puštěné udává tempo celého filmu. Film je plný klišé. Baby potká servírku, která je podobná jeho matce. Samozřejmě se dají dohromady a komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. První polovina filmu je dost předvídatelná, zato ta druhá obsahuje jeden zvrat za druhým.

Celý film samozřejmě stojí na Anselu Elgortovi, jako Babym. Půvabnou servírku Deboru ztvárnila Lily James. Babyho šéfa Doktora si zahrál Kevin Spacey, jemuž tahle role opravdu sedla. Z dalších známých jmen bych zmínil Jamieho Foxxe nebo Jona Bernthala. Herecké obsazení je ve filmu dost slušné na poměry jeho rozpočtu a množství akčních scén.

Snímku se dá vytknout jeho klišovitá první polovina. Některé závěrečné scény zase vypadaly jako ze série Rychle a zběsile. I chování některých postav na závěru filmu moc nedávalo smysl a i scény stříhané na hudbu člověka časem omrzí. Zato automobilové honičky si vážně zaslouží pozornost. Objevuje se zde mnoho originálních nápadů a u akčních scén hudební střih funguje skvěle. Většina z nich byla prý natočena bez použití zvláštních efektů. Musím zmínit i značné množství humoru, které je pro snímky Edgara Wrighta typické.

Wrightův návrat do první ligy rozhodně vítám. Filmem U konce světa si mě tehdy rozhodně nezískal. Snímek sice končí uzavřeně, ale drobná skulina pro pokračování by tu mohla být. Uvidíme, čím nás překvapí příště, jsem si jistý, že fanoušci jeho stylu točení se rozhodně nudit nebudou.