Recenze: Pasažéři

Pro první letošní návštěvu kina jsem zvolil loňský film Pasažéři. Film měl být nasazen až v tomto roce, ale premiéra se nakonec posunula. Přestože se film víc zaměřuje na romantiku než na vesmírné cestování, dá se stále považovat za slušné sci-fi. Režii má na svědomí pro mě ne příliš známý Morten Tyldum. O scénář se postaral Jon Spaihts, který se podílel i na loňském Doctoru Strangeovi. Hudbu k filmu složil Thomas Newman, který v oboru soundtracků není žádný nováček a dělal hudbu například k posledním bondovkám.

Recenze na film jsou sice různé, ale vesměs jsou pozitivní. Filmu je vyčítán předvídatelný děj a nevyužitý potenciál dvou opuštěných pasažérů na vesmírné lodi. Někteří jej srovnávají s filmem Příchozí, tyto dva snímky mi však přijdou naprosto odlišné. Co ve filmu funguje skvěle je chemie mezi Chrisem Prattem a Jennifer Lawrence, protože na nich vlastně celý film stojí. I samotná loď Avalon je zajímavě udělaná a obsahuje spoustu vychytávek. Občas mi vadilo moc snadné řešení technických problémů na lodi. Snímku nechybí osobitý humor, kterým je Chris proslulý.

30 let po startu vesmírné lodi Avalon ze Země do kolonie Homestead II se kvůli poruše Jim Preston probudí z hibernace. Zjišťuje, že má před sebou dalších 90 let cesty a z toho důvodu zřejmě stráví zbytek svého života na opuštěné vesmírné lodi. Nikdo z posádky ani pasažérů totiž není vzhůru. Jediný, kdo mu dělá společnost, je robotický barman Arthur. Jim se tedy s svým osudem smíří a snaží se nějak zabavit. Vše se změní ve chvíli, kdy se probudí i Aurora Lane. Jim už není sám a jeho život začne mít smysl. Po pár příjemně strávených chvílích ale zjistí, že s lodí není něco v pořádku a tudíž je cíl jejich cesty v ohrožení. Musí si se situací poradit po svém.

Jak jsem už zmínil film táhnou převážně Jennifer Lawrence a Chris Pratt. Jennifer dokonce v jednom rozhovoru uvedla, že by se ráda jako Mystique objevila ve Strážcích galaxie. Barman Arthur byl podle mě využit na maximum, takže i Michael Sheen k filmu slušně přispěl. Laurence Fishburne se sice objeví pouze krátce, ale jeho postava je pro vývoj dalších událostí také velmi důležitá. Drobná role Andyho Garcii se snad ani nedá považovat za cameo.

Film tedy trochu ztrácí kvůli nevyužitému potenciálu celého nápadu. Získává ale body jinde. Důraz klade hlavně na vztah Chrise a Jennifer, a ten funguje skvěle. I vizuálně je film dobře zvládnutý. Nad některými momenty je lepší příliš nepřemýšlet. Většina technických problémů na lodi je vyřešena až příliš snadno a logika má i další díry. Loď obsahuje spoustu zajímavých míst, jako je taneční simulátor nebo observatoř. Scéna při vypnutí umělé gravitace v bazénu mi taky přišla dost originální. V některých věcech mi film připomněl animák VALL-I.

Snímek působí jako pohodová oddechovka, na kterou klidně můžete vzít i svou drahou polovičku. Moc jiných romantických sci-fi filmů přece jenom není. Z námětu šlo určitě vytěžit víc, ale můžeme být rádi i za tohle. Trochu mi tam chyběl nějaký větší zvrat, protože většinou dokážete odhadnout, jak se děj bude vyvíjet. Možná poslední scéna byla trochu nečekaná. Žádnou sošku si sice hlavní dva protagonisté filmu zřejmě neodnesou, avšak jejich filmografii to určitě obohatilo.