Recenze: Příchozí

Příchozí mě opravdu překvapili. Denis Villeneuve sice dělá skvělé filmy, ale nenapadlo by mě, že si takto hravě poradí i se sci-fi žánrem. Reklamní kampaň začala teprve před pár měsíci, takže jsme předtím vůbec nevěděli, že se takovýto film chystá. Na závěr roku se takovéto překvapení určitě hodí. O scénář se postaral nepříliš známý Eric Heisserer. Film má bravurně zvládnutou práci s kamerou. Hudbu k filmu skládal Jóhann Jóhannsson, který vytvářel hudbu pro poslední Villeneuveovy filmy. Hudba není hlavním poutačem filmu, ale rozhodně nelze opomenout skvělé provázání s emocemi.

Film slaví celosvětový úspěch a možná se mu podaří ulovit i pár Oscarů. Lehce se podobá snímkům jako je Kontakt nebo Interstellar, jenž se zabývají podobnou tématikou. Vyzdvihnout bych chtěl určitě i herecké výkony a to hlavně Amy Adams, která film v podstatě táhne. Film úžasně pracuje s emocemi a nutí nás celou dobu přemýšlet. Každému totiž jeho pointa dojde někdy jindy.

Děj se filmu odehrává v současnosti. Na 12 místech planety přistanou mimozemské lodě a nikdo neví, jaký je účel jejich návštěvy. Každá země k tomuto problému přistupuje po svém. V Americe s tímto úkolem osloví lingvistku Louise Banks, která má rozluštit mimozemský jazyk. S tímto úkolem jí má pomoci také vědec Ian Donnelly. Po první návštěvě lodi zjistí, že rozluštit mimozemský jazyk nebude vůbec jednoduché a pravděpodobně to nějaký čas potrvá. Situace v ostatních zemích se začíná vyhrocovat a státy mezi sebou přestávají komunikovat. Tlak na doktorku Banksovou je tedy čím dál větší. Celý film také můžeme sledovat výjevy z jejího života, které ovlivňují její práci.

Jak jsem již zmínil, nejvíc prostoru ve filmu má Amy Adams, pro kterou je to jedna z jejich nejlepších rolí. Méně prostoru má její kolega Jeremy Renner jako Ian Donnelly. Z dalších známých tváří zde můžeme vidět například Foresta Whitakera jako plukovníka Webera, který má celou operaci na starost. Foresta letos ještě uvidíme v novém Star Wars Rogue One.

Snímek je natočený podle krátké povídky, jejímž přečtením si ale zřejmě zkazíte překvapení. Pokud bych měl film srovnat například s Interstellarem, tak pro mě Interstellar vychází jako vítěz a to hlavně kvůli více zvratům a větší epičnosti. Některé věci ale mají oba filmy společné. Film si hodně hraje s emocemi, hlavně na závěr. Konec mi přišel trochu uspěchaný, protože film má celou dobu dost pomalé tempo a na závěr velmi zrychlí.

Film mě tedy velmi potěšil, protože nám dokazuje, že originální sci-fi snímky pořád ještě nevymřely. Ve srovnání například s novým Dnem nezávislosti působí naprosto obráceně a je v něm minimum akce. O to víc prostou má ale na budování atmosféry a práci s postavami. Samotní mimozemšťané a způsob jejich komunikace byli velmi zajímaví. Uvidíme, jak nás Villeneuve příští rok překvapí s pokračováním Blade Runnera.