Recenzia: Thor: Ragnarok

Thor sa vracia už so svojou treťou sólovkou a s obmeneným tímom tvorcov si ide po titul najlepšieho dielu trilógie. Nebudem to nejako veľmi naťahovať a rovno skonštatujem, že tento titul bez akýchkoľvek problémov získava. Veď predsa len si Marvel vyložene vyžiadal, aby sa Thor  konečne mohol pýšiť filmom, na ktorý si budú môcť ľudia spomenúť aj o dekádu neskôr. Kormidla sa chopil Taika Waititi a tá chémia medzi hercami a štábom funguje priam skvelo. Popisom príbehu alebo jeho kvalitami sa už zaoberať nebudem, lebo tie už pekne vystihol kolega Koty, a tak sa môžeme pobrať k ďalším, či už záporným alebo kladným aspektom Ragnaroku.

Začnem nezvyčajne, no potrebujem to vyzdvihnúť čo najskôr. Jedným z najväčších ťahákov filmu je neskutočne podmanivá vizuálna stránka a verte mi, som nesmierne rád, že to dopadlo takto, pretože z trailerov som mal neraz pocit, že to bude presne naopak. Veľa tomu pomohol aj presun diania mimo Zeme, čo je taktiež veľkým kladom tohto filmu, pretože konečne preskúmavame nové zákutia vesmíru nie len prostredníctvom Strážcov Galaxie, ale aj Thora, ako to malo byť už od začiatku. Nové rasy, odlišné prostredia a oku lahodiace scenérie. Vizuálna stránka nestráca na rozmanitosti, a tak sa naozaj poberáme na vesmírne dobrodružstvo, aké nám bolo viackrát sľúbené.

Humor je nepochybne dominantným faktorom filmu, čo však znamená, že vážne pojatie dialógov je len v pasážach, ktoré to nevyhnutne potrebujú. No mimo to? Padá jedna hláška za druhou, a hoci to nie je ten najinteligentnejší humor, tieto nedostatky vyvažuje jeho situačná štylizácia, ktorá je pri blockbusteroch takýchto rozmerov snáď najlepšou možnosťou spracovania humoru, aká je k dispozícii. Na moje prekvapenie mi úbytok vážnosti vôbec neprekážal a až by som dokonca povedal, že je to po prvýkrát, čo bol charakter Thora poriadne vykreslený a vystihnutý. Na začiatku som sa obával, že prílišné humorné pojatie filmu Thorovi nakoniec uškodí, no nestalo sa a humor môžem s pokojným svedomím označiť za výraznejšie pozitívum filmu.

Musím sa priznať, na môj vkus bola akcia u Thora doteraz pojatá až príliš lineárne a jednotvárne, teda pomyslenie na príchod akcie vo mne nevyvolával také správne nadšenie, aké by sa dalo očakávať. No toto Ragnarok napravil a konečne si môžem povedať, že ma Thorove bojové scény skutočne bavili. Síce je pravda, že sa do zápolenia pridalo kopec nových postáv, aj tak si myslím, že sa tvorcovia s bojovou choreografiou pekne pohrali. Súboj Thora a Hulka je samo o sebe inou kategóriou, kde sa nevymieňajú len údery, ale aj hlášky, čím chcem naznačiť, že vaša nadšenosť pre danú pasáž je oprávnená. A aj keď sa to miestami možno nezdá, soundtrack obsahuje aj iné položky ako skladbu “Immigrant song” od Led Zeppelin (čo je mimochodom veľmi múdry výber, keďže motívy skladby koketujú so škandinávskou mytológiou) a má veľa čo ponúknuť. Ale zároveň musím vytknúť, že soundtrack je často priveľmi zatlačený do úzadia a pri jeho osobitnom počúvaní som sa viackrát prichytil, že vo filme som danú skladbu nezapočul, no pritom ide o brilantnú záležitosť. Navyše ide o synthwave (alebo aj retro electro) so symfonickými vlohmi. No čo viac si priať?

Na záver som si nechal herecké výkony a výber hercov pre vybrané role. Aby som ten druhý faktor rovno zhrnul, tak poviem, že jednotlivé role sedia hercom ako uliate a tí s nimi patrične narábajú. Musím vyzdvihnúť výkon Chrisa Hemswortha, ktorý skvelo prejavil svoje komediálne nadanie a režisér Taika Waititi urobil veľmi dobré rozhodnutie Chrisa v tomto podporovať. Tom Hiddleston sa poctivo drží svojho spracovania Lokiho a ako vždy, odvádza výbornú prácu. Na druhej strane mi hlúpy Hulk veľmi neimponuje, avšak musím pritakať, že jeho tunajšie rozpoloženie pekne nahráva na nejednu hlášku, takže je to stále akceptovateľné. No so samotným Bannerom je to už horšie. Je viditeľné, že Mark Ruffalo hrá iba to, čo mal napísané v scenári a z prefíkaného vedca sa stal nemotorný “nerd”. Snáď sa s touto verziou Bannera nebude pokračovať aj v Infinity War.

Mimo to prirodzeným spôsobom zapadla do partie Tessa Thompson (Westworld) ako Valkýra, ktorej absencia by zamrzela. Cate Blanchett sa ako Hela predviedla iba v rámci možností, avšak s tým, čo mala k dispozícii, podľa mňa urobila solídny kus práce, a tak neupadne do zabudnutia tak ľahko, ako ostatní záporáci z MCU. Za spomenutie stojí aj Jeff Goldblum v role Grandmastera, ktorý svojou prítomnosťou pobyt na Sakaare bezpochyby pekne spríjemnil. Ale srdcia divákov bude tohto roku aj tak vyhrávať postava menom Korg v podaní režiséra Taika Waititiho a určite mi to neprekáža, lebo Waititi týmto aktom vôbec nič nepokazil, no skôr filmu pomohol. Podľa môjho názoru je film Thor: Ragnarok z tohtoročných Marveloviek dozaista najlepší kúsok, ktorý má širokú škálu pozitív a návštevu kina vám môžem len odporučiť. Je to jazda, ktorej sa chcete zúčastniť. Moje hodnotenie: 85% 

Koty hodnotí

Do kin po čtyřech letech přichází třetí Thor. Režijní židle se ujal Novozélanďan Taika Waititi. Pro studio to byla rozhodně chytrá volba. Dodal filmu správný šmrnc a vtip. O scénář se postarali Eric Pearson, Craig Kyle a Christopher Yost, kteří již mají s Marvelem zkušenosti. Film nepřímo navazuje na udlásti z ostatních filmů a jde si tak nějak svou cestou. Celý snímek je laděný do stylu 80. let, což mu určitě svědčí. Zvláštní pozornost si zaslouží oldschoolová hudba, na které se podílel Mark Mothersbaugh. Jeho hudbu můžeme znát z filmů jako je LEGO® příběh nebo 21 Jump street.

Ze všech Thorů je tento nejúspěšnější a tomu také odpovídají tržby. Recenze jsou převážně pozitivní a snímek se zatím dostal na slušných 109 milionů dolarů. Film je součástí MCU, takže na něj bez znalostí ostatních filmů asi nemá moc smysl chodit. Najdeme zde narážky na spoustu Marvel filmů. Film vyniká převážně humorem a svěžím vzhledem. Výměna režiséra sérii rozhodně prospěla.

Film se odehrává dva roky po Age of Ultron. Thor je svou starší sestrou Helou vyhnán z Asgardu a dostává se spolu s Lokim na planetu Sakaar. Tam je přinucen bojovat v gladiátorské aréně pro pobavení Velmistra, který celou planetu ovládá. Shodou okolní zde narazí na svého přítele Hulka. Po dlouhém přesvědčování se mu podaří sestavit tým (tzv. Revengers), s jehož pomocí se vydá dobýt zpět svůj domov. Zápletka filmu je velmi jednoduchá, ale od Marvelu člověk snad ani nic složitého čekat nemůže. Na poměry Marvel filmů je snímek poněkud krátký, protože má něco málo přes dvě hodiny.

Herecké obsazení je ve filmu velmi bohaté. K Marvelu chce dnes snad každý. Kromě starých známých postav jako je Thor v podání Chrise Hemswortha nebo Toma Hiddlestona jako Lokiho je ve filmu mnoho nováčků. Patří mezi ně například Cate Blanchett v roli Hely nebo Tessa Thompson jako Valkýra. Z těch starších se zde objevují Mark Ruffalo jako Bruce Banner/Hulk nebo Anthony Hopkins v roli Odina. Nemohu zapomenou ani na Jeffa Goldbluma, který ztvárnil Velmistra. Karl Urban tu měl jako Popravčí jen velmi málo prostoru. Ze starých postav bych ještě zmínil Idrise Elbu jako Heimdalla a Benedicta Cumberbatche v roli Stephena Strange.

Snímek naplnil očekávání. Trochu zachránil letošní marvelovky, které sice nebyly špatné, ale žádná z nich zrovna díru do světa neudělala. Kombinace barev a hudby funguje výborně, akční scény jsou taky bravurně zvládnuté. Vytknul bych pouze jednodušší příběh. Film hodně staví na humoru, je celý prošpikovaný skvělými fóry. O Kamenech nekonečna se nic nového nedozvíme, takže můžeme jenom čekat na Infinity War. Ze všech Thorů považuji tohoto za nejlepšího. A co by to byl za Marevel film, kdyby se tu neobjevil Stan Lee.

Taika na filmu odvedl obrovský kus práce. I s minimem známých postav se mu povedlo vytvořit nádhernou podívanou. Film obsahuje dvě potitulkové scény, ale ani jedna z nich není příliš zásadní. Příští rok se z řady Marvelu můžeme těšit na Black Panthera, Avengers: Infinity War nebo na pokračování Ant-Mana. Máme se rozhodně na co těšit. Moje hodnocení: 100%